Dobré divadlo dětem

          Divadlo v Dlouhé vzniklo roku 1996 z Divadla Jiřího Wolkera poté, co v konkursu vyhlášeném pražským magistrátem zvítězil tým Jana Borny, Hany Burešové, Štěpána Otčenáška a Daniely Šálkové. Borna si přivedl skupinu vesměs mladých loutkářů z Dejvického divadla, Burešová zhruba stejně staré herce ze smíchovského divadla Labyrint. Byla to tedy změna úplná a od podlahy.

            Naštěstí však zůstal zájem o mladé, ba i děti, byť došlo k výraznému posunu směrem k starším: v současném repertoáru míří k dětem do patnácti let téměř polovina inscenací. Divadlo v Dlouhé dnes vytváří současné, moderní inscenace pro více generačních vrstev i inscenace rodinné. V každém případě jde o divadlo mladé vnitřně.

            Divadlo v Dlouhé je cenné tím, že bez sentimentu a falešného optimismu nabízí i ve vztahu k rozporným jevům pozitivní hodnoty a pozitivní východiska. Nenutí se do módního cool klišé, stavějícího na ošklivosti a krutosti. Neukazuje svět jako studený, cynický chaos, v němž vítězí draví a silní, či nahodilí šťastlivci, nýbrž jako něco, co má hodnotu už samo o sobě, co má své kouzlo za všech okolností, a v čem má člověk vždycky šanci jednat.

            Divadlo má dva stálé režiséry - J. Bornu a H. Burešovou, dělící se o repertoár zhruba na půl, a pravidelně přizvává hosty (v současnosti J. Nebeský, S. Fedotov a I. Rajmont). Inscenace J. Borny voní jakousi poetickou člověčinou, inscenace H. Burešové okázalou barevností a obojí humorem, lidskostí a poctivostí.

            Divadlo v Dlouhé odlišuje od většiny jiných divadel výrazný smysl pro teatrálnost (v pravém slova smyslu), ale bez prázdné vnějškovosti naschválů, prázdných gest a chlapáckých póz. Divadlo chytré a přitom přístupné. Žel, loutky se tu již příliš nevyskytují, ale loutkářské vnímání je tu stále patrné (a přínosné) a většina bývalých alternativco-loutkářů vyrostla také ve vynikající herce mocné svého těla. (Někdo by asi napsal činoherce, což je ovšem termín poněkud zavádějící, jakkoli zavedený, protože i loutkami lze hrát buď činohru, nebo zpěvohru, ba i pantomimu; a venkoncem i balet.)

            Je to v jádru divadlo generační (což lze pozorovat i na rozšiřující se fotogalerii "dětí divadla"), a byť má dnes už řadu hvězd (Vondráček, Táborský,...), není to divadlo předvádějících se celebrit, nýbrž divadlo se silným kolektivním vyzařováním. Jeho duch je týmový nejen tím, že nezřídka z jeho dílny pochází krom dramatizace i hudba, ale kolektivní autorské postupy jsou patrné i z herecké a režijní složky. Určujícím principem a zdrojem nápaditosti je tu hravost.

            A je to divadlo vskutku syntetické. Vedle nepostradatelné složky herecké se na sdělení rovnocenně a rovnoprávně podílí scénografie i hudba (muzikálně schopní herci ji zhusta provozují přímo na jevišti), vše je pak tvarováno a syntetizováno zřetelným režijním uchopením. Dramaturgie je široká co do zdrojů, kompozičních východisek, témat i žánrů. Není však bezbřehá a beztvará. Určuje ji pozitivní vztah k životu a humor chápaný ne jako legrácky, nýbrž jako způsob vidění.

            Jsem rád, že existuje divadlo, kam mohu jít na cokoli, aniž bych riskoval zklamání. A nejen já.

            Jednotlivým inscenacím Divadla v Dlouhé se věnujeme v recenzích tohoto čísla. O všech bych mohl napsat, že jsou zajímavé, ba pozoruhodné - a nelhal bych. O většině bych mohl napsat, že v kontextu současného českého divadla jsou nadprůměrné - a nelhal bych. O mnohých bych mohl pět jen chválu - a nelhal bych. Je mi však líto skončit u tolik provozované libozvučné černobílosti, a tak si - při opětném potvrzení všeho svrchu řečeného - dovolím i pár otázek, poukazů na rezervy či drobných pochybností.

            DOSAVADNÍ INSCENACE:

1996   Dobrodružství Dona Quijota (M. de Cervantes, J. M. da Silva, J. Borna; DD)

            Sestra úzkost (J. Čep, J. Deml, J. A. Pitínský; DD)

            Zpívej, klaune... (J. Borna, P. Matásek, J. Vodňanský; DD)

            Škola základ života (J. Žák, H. Burešová; Labyrint)

            Lazebník sevillský (P. Beaumarchais, G. Rossiny, H. Burešová; Labyrint)

            Kvas krále Vondry XXVI. (J. Ilner, A. Goldflam; DD)

            Kdyby prase mělo křídla (P. Skoumal, E. Frynta, P. Šrut, J. Vodňanský; J. Borna)

1997   Sněhová královna (B. Golubovič; DD)

            Don Juan a Faust (Ch. D. Grabbe, H. Burešová; Labyrint)

            To je nápad!  (J. Borna; DD)

            Létavý lékař (H. Burešová, Š. Otčenášek volně dle Moliera; DnZ)

            Konec masopustu (J. Topol; H. Burešová)

            Tango (S. Mrozek; J. Borna; DD)

            Kouzelný vrch (T. Mann, J. Krist, Š. Otčenášek, J. A. Pitinský)

1998   Velkolepý paroháč (F. Crommelynck, H. Burešová, Š. Otčenášek)

            Tajemství Viléma Storitze (J. Verne, A. Goldflam)

            Malá čarodějnice (O. Preussler, T. Pěkný; Z. Mikotová)

            Kabaret Richard Weiner (R. Weiner, A. Goldflam a kol.; DD)

            Sýr, sýr! aneb Lov na havrany (E. Labiche, M. Michel, H. Burešová, Š. Otčenášek)

1999   Kabaret Vian-Cami (B. Vian, P.-H. Cami, J. Borna a kol.)

            Mámení mysli (S. Shepard; E. McLaren)

            Opice a ženich (J. N. Nestroy, H. Burešová, Š. Otčenášek)

2000   Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka (L. Aškenazy, J. Borna)

            Kabaret Undine (V. Morávek, J. Bulisová)

            Obrazy z francouzské revoluce (H. Burešová, Š. Otčenášek, J. Vedral)

2001   Epochální výlet pana Broučka do XV. století (S. Čech, J. Borna)

            Soudné sestry (T. Pratchett, S. Briggs, H. Burešová, Š. Otčenášek)

2002   Past na myši (A. Christie; J. Borna)

            Běsi (F. M. Dostojevskij, A. Camus, H. Burešová, Š. Otčenášek)

            Mokré písně z Dlouhé aneb Co nevzala voda (J. Borna)

            Garderobiér (R. Harwood; M. Huba)

2003   Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (S. Königgratz; H. Burešová)

2004   Mikrodramata, Velikáni (W. Bauer; K. Král; scénické čtení)

            Komedie s čertem aneb Doktora Fausta do pekla vzetí (J. Borna, staří čeští loutkáři)

            Arest (P. Landovský; scénické čtení)

            Supermanka (P. Landovský; scénické čtení)

            Piargy (F. Švantner; kolektiv; scénické čtení)

            Goldbergovské variace (G. Tabori; Hana Burešová)

            Hrdina západu (J. M. Synge; J. Klimsza)

2005   Kabaret Prévert-Bulis (J. Prévert, J. Bulis, J. Borna a kol.)

            Ze života racků (Příběhy) (E. L. Tobiáš; K. Král; scénické čtení)

            Dámská šatna (A. Goldflam; scénické čtení)

            Lhář (C. Goldoni, H. Burešová, Š. Otčenášek)

            Divoká kachna (H. Ibsen; J. Nebeský)

            Zářící noc (Sv. Jan od Kříže, H. Burešová; scénické čtení)

2006   Standa má problém (I. Volánková; K. Král)

            Myška z bříška (T. Lehenová, J. Borna)

            Maškaráda čili Fantom Opery (T. Pratchett, S. Briggs, H. Burešová, Š. Otčenášek)

            Krajina s televízormi (Je dobré vycítiť) (V. Klimáček; K. Král)

            Moliere (M. Bulgakov; S. Fedotov)

2007   Pokus o létání (J. Radičkov, J. Borna)

            Cesta do Bugulmy (J. Topol; K. Král; scénické čtení)

            Faidra (L. A. Seneca; H. Burešová)

            Titus Andronicus (W. Shakespeare; I. Rajmont; květen 2007)

(tučně - dosud na repertoáru; přenesené inscenace: DD - z Dejvického divadla; Labyrint - z Labyrintu; DnZ - z Divadla na Zábradlí)

          Luděk Richter - Divadlo pro děti, jaro 2007