ZPRÁVY VESELÉ
|
HANĚ BUDÍNSKÉ ...byla udělena za celoživotní přínos k rozvoji dětského loutkového divadla cena ministra kultury v oboru dětských estetických aktivit pro rok 2006. Předána bude 20. června na Dětské scéně v Trutnově. Blahopřejeme a těší nás to o to víc, že se tak stalo na návrh Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež DOBRÉ DIVADLO DĚTEM. Hana Budínská je zakladatelkou tvořivé loutkářské práce s dětmi na bázi komplexní estetické výchovy a pozdější dramatické výchovy v Československé republice. Sama vychovala řadu osobností ať už pro loutkové divadlo (např. Jiřího Vyšohlída, protagonistu hradeckého Draka) či pro úplně jiné, někdy i zdánlivě nesouvisející obory, pro něž je však vybavila vnímavostí, představivostí, fantazií a tvořivostí a řadou dovedností a schopností řečovými počínaje a výtvarnými konče. K výchově tisíců dalších přispěla svou činností publikační a vzdělávací. Narodila se 25. dubna 1933 v Havlíčkově Brodě. Absolvovala Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně u profesora Karla Langra. Tady se také roku 1952 ve školní pokusné scéně Ajdivadlo aktivně zapojila do loutkového divadla nejprve jako loutkoherečka, později i jako výtvarník a režisér vlastní loutkové hříčky Budulínek. Roku 1954 se stala vedoucí loutkářského úseku oddělení estetické výchovy Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze (též DPM JF, ÚDDM JF, po roce 1989 Institut dětí a mládeže), kde až do odchodu do důchodu roku 1992 třicet osm let vedla loutkářské kroužky a soubory dětí a mládeže, v nichž byla zároveň i citlivým režisérem, scénografem a pedagogem. Napsala řadu loutkových her, hříček a adaptací, často za spolupráce kolektivu dětí. Jak to u ženských autorek bývá, její hry mají někdy poněkud měkčí dramaturgickou stavbu se sklonem k lyrizaci, ale jsou cítěny výrazně výtvarně a vždy (stejně jako její inscenace) výrazně respektují možnosti daného věku, vycházejí z něj a nabízejí mu tvořivé uplatnění i nosnou myšlenku. Uspořádala několik výstav koláží, prací s papírem, přírodními materiály a těstem, batik a kreseb (Divadlo v Nerudovce, mělnická Galerie ve věži, Loutkářská Chrudim...). Napsala nespočet článků (mj. rubrika Čs. loutkáře Co divák neuvidí), publikaci Odznak odbornosti Loutkář a se Soňou Pilkovou stále inspirativní Čtyři barevné kapky (Mladá fronta 1978, resp. 1979), dále metodickou brožuru Zájmové kroužky loutkového divadla (ÚDPM JF 1977) a kartotéku her a cvičení, kterou dodnes opakovaně vydává Artama pod názvem Hry pro šest smyslů a řadu dalších publikací. Vedla mnoho seminářů na Loutkářské Chrudimi i jinde a čtyři roky učila i na katedře výchovné dramatiky DAMU. I dnes, ve svých 73 letech je činná při různých konzultacích a také literárně a výtvarně. Na Loutkářskou Chrudim se dostala poprvé roku 1961 a od té doby zde v průběhu 28 let hrálo 5 jejích dětských a mládežnických skupin 12 inscenací, z nichž nejúspěšnější byly v letech 1961-1970 Pohádka o malém ježkovi, Hra pro zalezlíky, Pozor - nebezpečí!, Pohádka o dvou O a Komedianti. Když zejména od druhé půle sedmdesátých let zesílila snaha přenést dětské loutkářské inscenace na Kaplické divadelní léto a později na Dětskou scénu, prosadila se Hana Budínská se svými 11 inscenacemi i tady. Hana Budínská se vždy snažila o divadlo živé, současné, tvořivé. Je jednou z prvých - a na půdě českého loutkářství vůbec prvou - kdo u nás objevovali, rozpracovávali a uplatňovali nové způsoby práce s dětmi a mladými lidmi, a tím i nové inscenační přístupy. Metodami komplexní estetické výchovy a v jejím rámci dramatické hry H. Budínská nejen vychovala řadu samostatně myslících lidí, ale přinesla i oživující vklad do vývoje českého loutkářství a to ne jen dětského. (Luděk Richter – Divadlo pro děti, jaro 2006)
|